Co je to dlouhověkost a jakých 5 faktorů ji ovlivňuje nejvíce

úvodní obrázek dlouhověkost

Od elixíru mládí, přes kámen mudrců až po 969 let starého Methusalacha. Lidstvo se snaží dosáhnout nesmrtelnosti nebo alespoň signifikantního prodloužení doby dožití, od nepaměti. Co je to dlouhověkost, co jí ovlivňuje a jak dlouho budeme dle nejnovějších výzkumů žít? Pojďme se společně ponořit do tajů dlouhověkosti a zjistit, zda budeme opravdu žít do 120 let, nebo je náš cíl úplně něco jiného.

Co je to dlouhověkost?

Definic dlouhověkosti bychom mohli najít několik, my se ale podíváme na tři hlavní proudy:

  • dlouhověkost jako snaha žít co nejdelší plnohodnotný a naplněný život bez nemocí a stresu
  • biohecking a snaha žít do 120 (nebo 180)
  • snaha dosáhnout nesmrtelnosti

Dlouhověkost a stárnutí bez nemocí

Přístup, který je mi osobně nejbližší staví na myšlence, že díky optimalizaci čtyř hlavních oblastí – cvičení, stravy, spánku a zvládání stresu jsme schopni oddálit nástup takzvaných čtyřech jezdců apokalypsy – nemocí, které ročně usmrtí nejvíc lidí na planetě. Díky změně našeho chování v průběhu let získáme základ proto, abychom nástup těchto nemocí oddálily a prožili tak delší a kvalitnější život.

Co jsou to čtyři jezdci? Patří sem nemoci, které ročně zabijí na světě nejvíc lidí a jejichž nástup dokážeme docela dobře ovlivnit naším chováním. Jsou to onemocnění srdcerakovina, neurodegenerativní onemocnění a diabetes 2. typu a související metabolická dysfunkce.

Biohecking

Bioheckři staví na posledních vědeckých výzkumech a objevech a snaží se o optimalizaci výše zmíněných oblastí v kombinaci s technikami, suplementy a vědomým přístupem ke svému zdraví. Důvod, proč zde odděluji biochecking od první kategorie je ten, že jako biohecker jste ve skutečnosti badatel a experimentátor, který se snaží posouvat vlastní hranice. Díky těmto průkopníkům pak můžeme čerpat z jejich odhodlání i my ostatní. Pro extrémní příklad můžeme uvést Bryan Johnsona, na jehož blueprint pro dlouhověkost se můžete podívat zde.

Nesmrtelnost

Zbavit se těla a přenést naše vědomí do stroje? Dnes se většina vědců zabývá především genetikou, regenerací tkání a to s cílem zpomalit proces stárnutí. Další vědci se ale zabývají také možnostmi, jak dosáhnout nesmrtelnosti pomocí kybernetických implantátů s cílem postupně se zbavit všech omezení, které tělo přináší. Tyto myšlenky jsou velmi kontroverzní a stále spíše z oblasti sci-fi.

Faktory ovlivňující dlouhověkost

Mezi hlavní oblasti ovlivňující dlouhověkost patří genetika, způsob života, strava, fyzická aktivita a mentální zdraví.

Genetika a dlouhověkost

Genetika hraje pro dlouhověkost svou roli. Studie ukázaly, že vaše rodinná historie dlouhověkosti může být ukazatelem toho, jak dlouho budete žít. Někteří vědci se dokonce domnívají, že existují konkrétní „geny dlouhověkosti“, které mohou člověku umožnit žít déle než průměrná populace. Avšak genetika je jen částí skládačky. Zatímco někteří z nás dostali do vínku genetickou výbavu k dlouhověkosti, životní styl a prostředí, v němž žijeme, často určuje, jak se tento genetický potenciál naplní.

Takže nezoufejte, svým počínáním dokážete ovlivnit mnohem víc, než si myslíte.

Způsob života a dlouhověkost

Způsob života je jedním z nejvýznamnějších faktorů, který ovlivňuje dlouhověkost. Vyvarování se škodlivých návyků, jako je kouření, nadměrné pití alkoholu a stres, může prodloužit váš život o desetiletí. Doprovodné benefity zdravého životního stylu, jako je dobrý spánek, vyhýbání se toxinům a pravidelné lékařské kontroly, mohou mít obrovský vliv na kvalitu a délku vašeho života.

Strava a dlouhověkost

Jste to, co jíte. Správná strava je základem dlouhého a zdravého života. Konzumace vyvážené stravy může posílit váš imunitní systém, zlepšit srdeční zdraví a zvýšit energetickou hladinu. Kromě vyvážené stravy je také důležité brát v úvahu množství a kvalitu kalorií. Některé studie například ukázaly, že mírné omezení kalorií může prodloužit životní věk a zlepšit celkové zdraví.

grafika pět faktorů dlouhověkosti

Fyzická aktivita a dlouhověkost

Pohyb je život. Fyzická aktivita nejenže zlepšuje fyzickou kondici a posiluje svaly, ale také podporuje kardiovaskulární zdraví, zlepšuje náladu a snižuje riziko mnoha chronických onemocnění. Nemusíte být maratonský běžec nebo vrcholový sportovec, aby byl pohyb prospěšný pro vaše zdraví. Pravidelné procházky, jízda na kole, plavání nebo posilování mohou mít velký vliv na vaši dlouhověkost.

Já objevil poslední měsíce poprvé v životě lásku k běhání a nyní trénuji na půl maraton.

Mentální zdraví a dlouhověkost

Mysl v rovnováze je klíčem k dlouhověkosti. Pečování o své mentální zdraví a zvládání stresu je stejně důležité jako fyzické zdraví. Meditace, hluboké dýchání a mindfulness techniky mohou pomoci snížit stres a zlepšit kvalitu spánku. Kromě těchto technik je důležité udržovat sociální vazby a komunitní propojení. Aktivní sociální život a vytváření smysluplných vztahů mohou zlepšit duševní zdraví a podpořit dlouhověkost.

Moderní výzkum a dlouhověkost

Náš potenciál k tomu žít déle a lépe se vyvíjí v ruku s tím, kolik toho víme o našem těle, stárnutí a nemocích. Jaké objevy nám alespoň částečně pomohli v posledních desetiletích mechanismy, které ovlivňují dlouhověkost a stárnutí?

Telomery

Jedním z klíčových objevů v oblasti dlouhověkosti bylo odhalení role telomerů. Telomery jsou konce chromozomů, které se zkracují s každým dělením buňky, což je spojováno s procesem stárnutí. Výzkum naznačuje, že prodloužení nebo udržení délky telomerů může zpomalit stárnutí a zvýšit dlouhověkost. V současné době probíhají studie zaměřené na vývoj léků, které by mohly ovlivňovat délku telomerů a tím možná prodloužit lidský život.

rapamycin - NAD+ - Sirtuiny - Telomery

Sirtuiny

Sirtuiny, skupina enzymů spojených s regulací genové exprese, jsou dalším klíčovým hráčem v oblasti výzkumu dlouhověkosti. Tyto proteiny byly spojeny s prodloužením životního věku v několika modelových organismech a mohou hrát roli v regulaci mnoha procesů, včetně opravy DNA, zánětu a metabolismu tuků.

Rapamycin

Rapamycin je látka, která byla původně objevena v půdních vzorcích z ostrova Rapa Nui (známého též jako Velikonoční ostrov) v sedmdesátých letech dvacátého století. Původním účelem této látky bylo její antibiotické působení, ale později byla rozpoznána jako inhibitor mTOR a byla používána k potlačení imunitního systému u pacientů podstupujících transplantaci orgánů.

V nedávných studiích bylo zjištěno, že inhibice mTOR, zejména pomocí rapamycinu, může prodloužit životní věk několika modelových organismů, včetně kvasinek, červů, much a myší. Mechanismus, jakým rapamycin prodlužuje životní věk, zahrnuje snížení syntézy proteinů, zvýšení autofagie (proces, při němž buňky „čistí“ poškozené části) a modulaci metabolismu. Tímto způsobem může rapamycin snížit poškození buněk a zlepšit buněčnou funkci, což může přispět k delšímu a zdravějšímu životu.

mTOR je klíčový proteinový komplex, který reguluje buněčný růst, metabolismus a další procesy. Má dvě odlišné komplexní formy: mTORC1 a mTORC2. Zatímco mTORC1 je citlivý na rapamycin, mTORC2 je méně citlivý. mTOR hraje roli v mnoha aspektech buněčné funkce, včetně syntézy proteinů, lipogeneze a autofagie. Jeho aktivita je ovlivněna mnoha signálními dráhami, včetně signálů z inzulínu a aminokyselin.

NAD+

NAD+ je molekula, která hraje klíčovou roli v buněčném metabolismu.

Studie na zvířatech ukázaly, že hladiny NAD+ klesají s věkem, což může mít negativní dopad na celkové zdraví a funkci organismu. Snížená hladina NAD+ byla spojena s mnoha aspekty stárnutí a s některými degenerativními onemocněními, jako je neurodegenerace.

Doplňování NAD+ nebo zvýšení jeho hladiny může zlepšit funkci mitochondrií, což jsou „energetické továrny“ našich buněk. Výsledkem může být zlepšení buněčné energetiky, zvýšená odolnost vůči stresu a prodloužení životního věku v modelových organismech.

Existuje několik sloučenin, které mohou zvýšit hladiny NAD+ v těle. Mezi nejznámější patří nikotinamidribosid (NR) a nikotinamidmononukleotid (NMN).

Autofagie

Autofagie je proces, během něhož buňky „čistí“ poškozené části a recykluje je. Je to klíčový mechanizmus pro udržení buněčné homeostázy. Stimulace autofagie, například prostřednictvím omezení kalorií nebo půstu, může mít prodlužující účinky na život.

Metformin

Metformin, lék na léčbu diabetu typu 2, ukázal slibné výsledky v prodlužování životního věku v několika studiích. Může to fungovat tím, že zvyšuje citlivost na inzulín, snižuje zánět a zlepšuje buněčnou funkci.

Medicína 3.0 jako prostředek k dlouhověkosti

Tento poměrně nový koncept se zaměřuje mnohem víc na prevenci, než na léčbu již propuklých nemocí. Bere v úvahu pacienta jako jedinečného jedince a výchozím bodem je upřímné hodnocení a přijetí rizika léčby, nebo také rizika neléčení určité nemoci. Medicína 3.0 se více zaměřuje na udržení kvality života. Tato medicína také vyžaduje, aby pacient byl lépe informován, vzdělán v oblasti medicíny a ochoten měnit zakořeněné návyky. Pacient se aktivně účastní léčby, čelí problémům a je zapojen do důležitých rozhodnutí.

V praxi to tak znamená pravidelné podstupování řady screeningových vyšetření a vyhodnocení mnoha ukazatelů, na základě kterého lze oddálit nástup mnoha nemocí a problémů. V Česku se tímto přístup může chlubit například Healthy Longevity Clinic v Praze.

Medicína 1.0 se vyznačovala nedostatkem vědeckého porozumění. Před příchodem tohoto vědeckého přístupu nemohla být lékařská vysvětlení spojena s vědou. V důsledku toho převládaly různé neověřené a nevyzkoušené nápady a postupy.

Medicína 2.0 nastoupila na konci 17. století a vyvrcholila koncem 19. století přijetím teorie zárodků. Mezi klíčové milníky patřily objevy osobností jako Joseph Lister a Alexander Fleming. Charakteristickými znaky Medicíny 2.0 byla praxe vědeckého myšlení a vývoj statistických nástrojů pro randomizované kontrolní studie.

Budoucnost dlouhověkosti

S postupem vědy a technologie se naše chápání dlouhověkosti mění. Vědecké výzkumy v oblasti genetiky, biotechnologie a medicíny stárnutí nám dávají nahlédnout do tajů prodloužení lidského života a stárnutí. Někteří optimisté tvrdí, že v blízké budoucnosti bychom mohli dosáhnout průměrného věku přes 100 let.

Výzkum v oblasti dlouhověkosti se nyní soustředí nejen na prodloužení délky života, ale také na „zdravou dlouhověkost„. Cílem je, aby lidé nejen žili déle, ale aby také byli během svého života zdravější a aktivnější. To zahrnuje strategie pro boj s degenerativními onemocněními, které s věkem přicházejí, jako jsou Alzheimerova choroba, kardiovaskulární onemocnění a rakovina.

Metody, jakými bychom mohli dosáhnout tohoto cíle, zahrnují genovou terapii, regenerativní medicínu a farmakologické intervence.

Přestože výhledy jsou nadějné, je důležité zachovávat realistický pohled.

Existují biologické a environmentální limity tomu, jak dlouho může člověk žít, a čelíme také socioekonomickým a etickým otázkám spojeným s prodloužením života. Jaký vliv by měl masivní nárůst stáří populace na globální zdroje a sociální struktury? Jakým způsobem bychom měli spravedlivě přerozdělit zdroje mezi generacemi? Toto jsou výzvy, kterým musíme čelit při hledání cest k dlouhověkosti v budoucnosti.

Jaké faktory ovlivňují dlouhověkost?

Mezi hlavní faktory patří genetika, lifestyle, strava, cvičení a psychika.

Co jsou čtyři jezdci apokalypsy v kontextu dlouhověkosti?

Onemocnění, která ročně zabijí nejvíce lidí na světě: onemocnění srdce, rakovina, neurodegenerativní onemocnění a diabetes 2. typu.

Co je medicína 3.0 a jak se liší od předchozích verzí medicíny?

Medicína 3.0 se zaměřuje na prevenci nemocí a berou se v úvahu pacient jako jedinečný jedinec. Oproti Medicíně 1.0 a 2.0, které byly méně vědecky orientované a zaměřené na léčbu již propuklých nemocí, se Medicína 3.0 zaměřuje na udržení kvality života a zapojení pacienta do léčebného procesu.

Co je to dlouhověkost?

Dlouhověkost je schopnost dožít se vyššího, biologického věku.

Kolik lidí se dožije 100?

V České republice aktuálně žije více jak 1100 lidí starší 100 let.

Zdroje:
Attia, P., 2023. Outlive: The science and art of longevity. Harmony.
Murphy, K.M. and Topel, R.H., 2006. The value of health and longevity. Journal of political Economy114(5), pp.871-904.
Aubert, G. and Lansdorp, P.M., 2008. Telomeres and aging. Physiological reviews88(2), pp.557-579.
Yamamoto, H., Schoonjans, K. and Auwerx, J., 2007. Sirtuin functions in health and disease. Molecular endocrinology21(8), pp.1745-1755.

Saxton, R.A. and Sabatini, D.M., 2017. mTOR signaling in growth, metabolism, and disease. Cell168(6), pp.960-976.
Li, J., Kim, S.G. and Blenis, J., 2014. Rapamycin: one drug, many effects. Cell metabolism19(3), pp.373-379.
Verdin, E., 2015. NAD+ in aging, metabolism, and neurodegeneration. Science350(6265), pp.1208-1213.
Mizushima, N., 2007. Autophagy: process and function. Genes & development21(22), pp.2861-2873.
Bailey, C.J. and Turner, R.C., 1996. Metformin. New England Journal of Medicine334(9), pp.574-579.

fotka Štefana Janouška
Štefan Janoušek

Chcete vědět, proč chci i v 80 letech být schopný dělat kliky a stojky na hlavě? 🤸🏻 Ponořte se semnou do tajů dlouhověkosti a prožijte i vy Váš život aktivně a ve zdraví!

Štefan Janoušek
Chcete vědět, proč chci i v 80 letech být schopný dělat kliky a stojky na hlavě? 🤸🏻 Ponořte se semnou do tajů dlouhověkosti a prožijte i vy Váš život aktivně a ve zdraví!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *